Vidoetrénink interakcí

    VTI je obecně vnímán jako krátkodobá intenzivní forma pomoci s vysokou účinností (evidence based). Výzkum Mgr. R. Straussové, Ph.D. (Straussová 2016a; http://www.autismus-screening.eu/metodika-prace-s-detmi-s-podezrenim-na-pas/) ukázal, že pokud se VTI použije v rodinách dětí s autismem raného věku, nejlépe do 30 měsíců věku, pak bez jakékoliv další rehabilitace se až 38% dětí může zlepšit natolik, že není zapotřebí dalších intenzivních rehabilitačních služeb, a tím se významně sníží náklady na péči o tyto děti. Dalších 25% dětí taktéž vystoupilo z klinického obrazu PAS, i když u nich přetrvávaly projevy vývojové dysfázie – poruchy postihující pouze řeč a částečně smyslové vnímání, nikoliv chování a rozhodně nepůsobí pervazivně na další oblasti vývoje dítěte. Ošetření této poruchy je zcela v kompetenci klinického logopeda, nejedná se o potřebu terapeutické péče.

    Videotrénink interakcí ukazuje, jak významný podíl v celkové rehabilitaci dítěte má aktivní či naopak pasivní až odmítavý postoj rodiče. Tam, kde již na počátku rehabilitačního procesu, tedy při VTI, rodiče vykazují minimální až nulovou účast, má dítě jen mírné výsledky také při intenzivní rehabilitační péči a generalizace nabytých dovedností do jiných prostředí se nedaří. Naproti tomu v rodinách, kde rodiče vstupují do procesu rehabilitace aktivně a jejich přístup je pozitivní, má dítě výsledky pozitivní až významně pozitivní. Proto je vhodné, aby celý rehabilitační proces započal videotréninkem interakcí, který hned na počátku odhalí míru zapojení rodiny do rehabilitačního procesu.